Věra Zukalová

Život je strašnej fičák. Prohlížela jsem si fotky z mých posledních pár měsíců a ani se mi nechtělo věřit, co všechno jsem stihla. Člověk si najednou uvědomil, jak rychle běží čas od Vánoc do Vánoc. Moje maminka zemřela v 61 letech. Přežila svého otce o 6 let – gen BRCA1. Kdybych svoji mámu měla přežít o 6 let já, zbývalo by mi dohromady 19 vánočních svátků. To není moc. Pamatuju si, jak jsem byla pár let zpátky přetížená a moc si přála zpomalit a nevěděla jak to udělat. A pak jsem se na rok zastavila: nádor, chemoterapie, operace, lázně - zase ten nešťastný gen. Teprve teď, po čtyřech letech se mi vrátila energie. „Dej si pozor na to, co si přeješ!“ , říká se. Od té doby si hlídám svůj čas, své pocity, své potřeby a hlavně si dávám pozor na to, co si přeju. Něco se přeci jen změnilo. Dřív jsem s obavami vstupovala na půdu hospice, kde umírají lidé a téma umírání z mé mysli vyháněla. Dnes už vím, že smrt přijde a umím si to přiznat. Náhoda tomu chtěla, že jsem na VOŠ sociální Caritas potkala Martu Brucciani, asistentku paní ředitelky Hospice na Svatém Kopečku a přijala její pozvání. Dlouho jsem tam nebyla, změnilo se i vedení a na návštěvu jsem se těšila. na terase, při rozhovoru s paní ředitelkou, jsem se zeptala, co je ta džungle pod námi a ona mi řekla, že zahrada. To mě dost vyděsilo. Dříve bych to vůbec nezavnímala, ale ten den mi to přišlo líto. Pamatuji si, jak jsem po každé chemoterapii chtěla, aby mě můj muž zavezl do lesa a když jsem nemohla ani chodit, otevřel mi okno a já koukala do nebe. Tehdy jsem si řekla, že mě čeká velký úkol! Když se mohl náš národ složit na obnovu Národního divadla v Praze, určitě mohou olomoučané dopřát zahradu pacientům hospice na Sv. Kopečku. A protože na zahradě byl ještě starý cihlový domek, napadlo mě zahradu otevřít lidem, kteří na Kopeček jezdí a vytvořit v zahradě samoobslužnou kavárnu, kde by si každý mohl uvařit kafe a podpořit hospic. Podělila jsem se o tuto myšlenku a své pocity s odborníky, přáteli a podporovateli a zcela spontánně jsme vytvořili realizační tým, který vám představujeme. Nejsme spolek, který naše aktivity živí, vše děláme bez nároku na odměnu s přáním, aby Olomouc byla dobrým místem pro život. Jsem si jistá, že společná síla naší myšlenky vás bude inspirovat, motivovat a moc bychom si přáli, abyste se i vy stali součástí našeho projektu OTEVŘENÁ ZAHRADA.